Jak pracují sociální pracovníci nízkoprahu na Praze 21

Jedním z hlavních poslání sociálních pracovníků s mládeží je vnímat, jaké problémy tíží mysl dospívajících, s jakými situacemi se v životě setkávají a co aktuálně řeší.

V Újezdě nad Lesy se mladiství mohou o takových věcech poradit s terénními sociálními pracovníky z organizace Neposeda, z.ú., se kterými se mohou pravidelně setkat na místech, kde sami tráví svůj volný čas – například v areálu skateparku, v okolí školy nebo na lesních odpočívadlech.
Nejčastějším tématem v našich terénních kontaktech bývá škola. S dospívajícími se bavíme o prospěchu, vztazích ve třídě, konfliktech s učiteli, jejich plánech do budoucna a o všem, co se školním prostředím souvisí.
V loňském roce jsme se čím dál častěji setkávali s frustrací starších žáků místní ZŠ, kteří měli pocit, že jejich podněty nikdo nebere vážně, že nejsou vnímáni jako kompetentní a není s nimi veden opravdový dialog. Nechceme debatovat o tom, jaké důvody k těmto emocím vedly, nebo do jaké míry si za takový přístup můžou sami žáci; chceme ale využít tento prostor k tomu, abychom popsali, jak jsme k problému přistoupili z naší pozice.

Po dohodě se školní psycholožkou, paní Lenkou Coufalovou, a bývalou ředitelkou školy, jsme rozpracovali návrh projektu, a vytipovali dvě třídy, se kterými bychom se do něj pustili.

V říjnu jsme se pak s těmito třídami (7.A a 8.B) sešli a nabídli jim příležitost – přijďte s nápadem, co ve škole zlepšit nebo změnit, a vlastními silami udělejte maximum pro to, abyste danou věc dovedli k realizaci. Chtěli jsme tak žákům dát možnost, aby učitelům, vedení školy a ostatním spolužákům ukázali, že pokud opravdu chtějí, dokážou být velmi schopní, a na tom, co se ve škole děje, jim záleží.

S třídami jsme se pak setkávali pravidelně jednou za měsíc v průběhu celého školního roku. Začali jsme shromažďováním nápadů, debatováním nad tím, co je v silách žáků, co má smysl pro celou školu, a postupně jsme se propracovali k jednotlivým krokům realizace.

Pracovníci z Neposedy v projektu fungovali pouze jako moderátoři – žákům jsme nabídli podporu, snažili jsme se nasměrovat jejich práci tak, aby měla jasný směr, mírnili jsme případné neshody a hledali kompromis.
Třída 8.B si vytyčila poměrně velký, za to ale hmatatelný cíl – rozhodli se sami zorganizovat sportovní den pro celý 2. stupeň. Po rozpracování prvotního nápadu je čekalo dost práce, od domluvy s vedením školy, přes organizaci a plánování všech sportovních i nesportovních aktivit, oslovování sponzorů a shánění vybavení, po tvorbu letáku a propagace.
Sedmáci se rozhodli pro vyvolání debaty o potravinových automatech ve škole a o iniciativu pro změnu školního zvonění. Připravili letáky, petiční archy, sepsali dopisy s popisem jejich nápadů pro vedení, provedli anketu a poté uspořádali podpisovou akci, aby zjistili, zda mají jejich nápady podporu mezi spolužáky.
Obě třídy tak své projekty dovedli k finální realizaci.

Zejména sportovní den byl úspěšný, za což jsme vděční i podpoře MČ Praha 21, která nám poskytla finanční příspěvek v rámci dotačního řízení pro podporu volnočasových aktivit. Oproti běžným školním sportovním akcím si žáci připravili několik zábavných aktivit i pro nesportovce, přidali jsme taky turnaj ve stolním fotbálku, airbrush tetování a vodní bitvu.
Práci žáků obou tříd jsme odměnili podle jejich vlastního výběru – sedmákům jsme pomohli uspořádat přespávání ve škole se sportovními hrami, osmákům jsme zařídili vstupenky do kina.
Náš dík patří mimo jiné taky třídním učitelům 7.A a 8.B, paní Coufalové a dalším pracovníkům školy, kteří nás v projektu veskrze podpořili, a ukázali žákům, že pokud táhnou za jeden provaz a jsou ochotní něčemu věnovat svůj čas a úsilí, dostanou ve škole jak prostor, tak podporu.