Tři prózy ze sedmdesátých let, spojené zde do volného triptychu, mají leccos společného: kromě toho, že vznikly v rozmezí tří let (1973-1976) a že započaly svou cestu ke čtenáři jako samizdatové strojopisné výtisky nebo že se jejich postavy či motivy objevují i v jiných Hrabalových knihách, je váže k sobě i nostalgické vzpomínání na určitou podobu světa a člověka, nenávratně zmizelou za předělem času.
