Na jaře padly předsudky o tom, kdo je člověk bez domova. Teď na podzim padají představy o tom, kolik stojí řešení bezdomovectví a co je na něm nejdražší. Člověk na ulici to rozhodně není.
Data ukázala na mezery v systému. A když se na neefektivitu poukáže, přicházejí kontroly a tlak na projekt. Otázka ale nestojí tak, co nejhoršího se může stát, ale co nejlepšího z toho pro celé téma vzejde.
Co ukazují fakta?
Neefektivita systému: Stát ročně utratí 5,87 miliardy Kč za doručení služeb, ze kterých lidé bez domova reálně spotřebují služby za 2,33 miliardy Kč.
Přímá podpora funguje:100 000 Kč „na ruku“ v kombinaci se sociálním pracovníkem vytváří silný prostor pro řešení situace a šetří veřejné finance.
Úspory v praxi:
Náklady na zdravotní péči klesají o 21 000 Kč ročně na člověka (celková úspora až 250 milionů Kč ročně).
Sociální pracovník nezatížený byrokracií dokáže ušetřit veřejným financím 175 milionů Kč ročně.
Média a náš tým
Nejsme na to sami. Velký dík patří novinářkám a novinářům, kteří u experimentu New Leaf stojí od začátku, korektně informují o výzkumu a vytrvale se ptají politiků. Pomáhají tak měnit pohled společnosti.
Dík patří také celému týmu sociálních pracovnic a pracovníků za jejich nasazení v terénu.
Zajímá vás, jestli se ekonomicky vyplatí dát lidem na ulici bez podmínek
Tři roky čekání je u konce.
Už v pondělí 21.9.2026 zveřejní tým projektu newleaf.cz ekonomické výsledky o efektivitě tohoto nástroje.
Připomeňme si, jaké stereotypy popadaly při jarních výsledcích – jak lidé s bezpodmínečnými 100.000 korunami naložili:
STEREOTYP Č. 1 Všechno propijí a profetují
Kolik nás skutečně stojí člověk bez domova?
Dokážeme ušetřit veřejné finance, když jim dáme 100.000 Kč bez podmínek?
Kdo je silnější v bezdomovectví – peníze nebo sociální pracovník?
Na všechny otázky padnou odpovědi 21. září 2026
Projekt realizují Katedra sociální práce Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, organizace Neposeda, z.ú. a Národní centrum sociálních studií. Projekt byl zařazen do databáze sociálně inovačních projektů European Social Fund Plus / European Commission.
S projektem New Leaf Česko, na kterém spolupracujeme s Katedrou sociální práce FF UK, jsme v uplynulých měsících prezentovali naše dosavadní zjištění v Nairobi, Portugalsku i na Slovensku.
O tom, jak přímá podpora pomáhá lidem bez domova stavět se znovu na vlastní nohy, píší zahraniční i domácí média. Přečíst si o nás můžete například v článku prestižní tiskové agentury EFE.
V nejnovějším čísle časopisu Notabene (č. 302) od strany 20 zjistíte, jak New Leaf mění pohled na sociální pomoc v Česku. 👉 Článek v Notabene najdete ke stažení ZDE
Ekonomické výsledky představíme už za několik týdnů v Praze na tiskové konferenci
A na co všichni čekáme – jak vyšla ekonomika experimentu?
Zajímají vás konkrétní čísla a to, jak celý experiment dopadl po ekonomické stránce? Kompletní ekonomické výsledky celého experimentu New Leaf Česko představíme již brzy na tiskové konferenci v Praze.
Přijde ze školy, zavře se v pokoji a na otázku „jak bylo?“ odpoví jen „dobrý“. Znáte to? Podle sociální pracovnice Jany Horákové z Freeklubu to neznamená, že vás dítě odmítá. Znamená to, že roste.
Rozhovor s Mgr. Janou Horákovou · Freeklub Pardubice · nízkoprahové zařízení pro děti a mládež
Nejste špatný rodič. Je to přirozené.
Uzavírání dětí v době dospívání není jev dnešní doby. Provází každou generaci, opakovaně a cyklicky. Dítě si hledá vlastní místo v rodině i ve světě. Potřebuje se od rodičů trochu oddělit, aby se mohlo najít jako samostatná osobnost. V určité fázi je to tedy zcela normální vývoj.
„Je to přirozená součást vývoje každého jedince. Dítě si hledá své místo v rodině i ve společnosti.“Jana Horáková, sociální pracovnice, Freeklub Pardubice
Jak poznám, že mu něco opravdu je?
Nechce-li se dítě svěřit, nemusí to automaticky znamenat, že ho něco tíží. Trápení bývá doprovázeno dalšími konkrétními signály, které lze pozorovat delší dobu.
NA CO SI DÁT POZOR
Změna nálady nebo chování, která přetrvává týdny
Zhoršení známek nebo nezájem o školu
Izolace od kamarádů a vrstevnické skupiny
Změna mluvy, spánku nebo jídelních návyků
Pokud dítě naopak chodí s kamarády, jezdí na výlety a ve škole funguje — pravděpodobně jen přirozeně hledá oporu jinde. A to je v pořádku, pokud ví, že vy tu pro něj pořád jste.
„Jak bylo ve škole?“ nefunguje. Co místo toho?
Klasické rodičovské otázky — jak bylo, co jste měli k obědu, jaké máš známky — děti po čase přestanou vnímat. Odpovídají mechanicky. Jana Horáková doporučuje jiný přístup: místo otázek nabídněte společný čas.
5 rad, které v praxi fungují
1
Dejte dítěti po příchodu ze školy čas na zregenerování. Stejně jako vy po práci — i ono potřebuje chvíli jen existovat.
2
Navrhněte společnou aktivitu bez agendy. Nákupy, procházka, jídlo venku — přirozené prostředí otevírá rozhovor samo od sebe.
3
Pojmenujte, co vidíte: „Všimla jsem si, že jsi poslední dobou tišší. Změnilo se něco?“ Konkrétní pozorování je lepší než obecné dotazování.
4
Ukažte lidskou tvář. Přiznat chybu nebo omluvit se — to na dítě působí silněji než autorita. Říká mu: můžeš mi důvěřovat.
5
Nevzdávejte to. Ze 100 nabídek může jedna vyjít. Důležité je, aby dítě vědělo, že jste tu — i když teď nereaguje.
A co když jste na to sami?
Samoživitelé to mají těžší — v rodině přirozeně chybí jeden element. Nemusíte ale simulovat to, co vám chybí. Jana Horáková doporučuje tábory pro rodiče s dětmi, kde se rodiny potkávají v komunitě a dítě si přirozeně najde chybějící vzory. Stačí hledat online — příměstské i pobytové varianty existují a mají skvělé ohlasy.
„Aby se člověk mohl otevřít svým rodičům, musí s nimi mít společné zážitky. Je to jako teambuilding pro celou rodinu.“Jana Horáková
Mobil není nepřítel — ale vzor jste vy
Děti na mobilech tráví klidně 8 hodin denně — a to i ve škole. Jana Horáková upozorňuje na jeden jednoduchý fakt: dítě okukuje, co vidí doma. Pokud rodič večer drží mobil a kouká do televize, dítě to považuje za normu a zaleze do svého pokoje. Chcete-li změnu, zkuste po osmé hodině odkládat telefon na stůl. Bez komentáře, bez pravidel — jen jako příklad.
Puberta není katastrofa
Mnoho rodičů vnímá dospívání jako něco, co je potřeba „přežít“. Jana Horáková to vidí jinak — pokud se toto období zvládne s otevřenou komunikací, může být základem přátelství na celý život. Vztah, který teď stavíte, bude ten, na který se dítě obrátí v dospělosti.
Rozhovor s Mgr. Barborou Horskou z Freeklub Pardubice · zařízení pro děti a mladistvé od 6 do 26 let
Vaše dítě tráví hodiny před zrcadlem, řeší každý pupínek nebo najednou nechce vyjít z domu v tom, co mu koupíte. Zájem o vzhled v pubertě je přirozený, ale kde je hranice mezi normou a důvodem ke starosti? Podle sociální pracovnice Barbory Horské z Freeklubu to většinou není důvod k panice, ale vždy je to důvod k rozhovoru.
Zájem o vzhled v pubertě je normální. Opravdu.
Tělo se mění, hormony zuří, dívky se zakulacují, chlapci mutují. V tomhle období je přirozené, že dítě začne věnovat pozornost tomu, jak vypadá. Chce někam zapadnout, cítit se bezpečně, najít svou partu. Nový styl vlasů, jiné oblečení, touha po piercingu — to jsou běžné projevy hledání identity.
„Je to pochopitelné právě v tomto období. Péče o vzhled jim pomáhá někam zapadnout a cítit se bezpečně.“Barbora Horská, sociální pracovnice, Freeklub Pardubice
Kdy je čas zbystřit?
Zájem o vzhled přestává být běžný ve chvíli, kdy začne bránit normálnímu fungování. Pozorujte dítě delší dobu, ne jeden špatný den, ale opakující se vzorce chování.
SIGNÁLY, KTERÉ STOJÍ ZA POZORNOST
Odnáší jídlo do pokoje, vyhýbá se společnému stolu
Časté vážení nebo naopak vyhýbání se zrcadlu
Delší pobyty na toaletě po jídle
Extrémní vybíravost v jídle, velmi malé porce
Zvýšená nebo nutkavá fyzická aktivita
Rapidní pokles nebo nárůst váhy
Uzavírání se, ztráta kamarádů a zájmů
Stopy po sebepoškozování
Jedno z těchto chování samo o sobě nemusí znamenat problém. Ale pokud se jich hromadí víc a trvají týdny, není možné to přehlížet a je čas na otevřený rozhovor.
Sociální sítě: velký tlak, malé tělo
TikTok, Instagram, Snapchat — v telefonu každého puberťáka. Algoritmy jim servírují dokonalé životy, filtrované obličeje a svalnatá těla. Kluci vidí six-packy a chodí do posiloven. Holky vidí hubené postavy a přestávají jíst. A to vše v době, kdy jejich vlastní tělo prochází změnami, které se nedají ovládat.
„Filtry ze sociálních sítí z každého udělají neodolatelnou bytost. Teenageři pak chtějí vypadat tak, jak to na sítích vypadá — a to v pubertě prostě nejde.“Barbora Horská
Co říkat a co raději ne
I když to rodiče myslí dobře, někdy právě jejich slova dítě zraní nejvíc. Slova jsou v pubertě jako oheň — jednou vyřčená zanechají stopu, opakovaná pak velké jizvy.
VĚTY, KTERÉ ZNÍ NEVINNĚ, ALE DÍTĚ ZRAŇUJÍ
„Ty seš vysokej, ty bys měl hrát basket.“
„Ty si chceš ještě přidat? Nemáš z toho už dost?“
„Ty máš zadek jak valach.“ / „Ty máš bříško.“
„Podívej se na tu holku, ta je tak hubená — to je krásné.“
Pokud tyto věty říká jeden rodič, dítě je možná přejde. Pokud je slyší od obou je v přesile a nemá kam utéct.
Piercing, tetování, černé oblečení: dialog místo zákazu
Dítě chce piercing? Místo pevného ne — ptejte se proč. Jaký? Kde? Co za tím stojí? Otevřený dialog má dvě výhody: dítě se cítí vyslyšené a vy zjistíte, zda jde o módní závan nebo hlubší potřebu. A pokud dostane tvrdý zákaz, můžete počítat s tím, že si ho nechá píchnout u kamarádky nesterilizovanou jehlou.
5 věcí, které jako rodič opravdu můžete udělat
1
Buďte vzor — ne přednáškou, ale chováním. Jak mluvíte o svém těle? Jak mluvíte o tělech druhých? Dítě to od malička vstřebává.
2
Nepoužívejte jídlo jako odměnu ani trest. Ukažte dítěti, že čokoláda i zelenina mají své místo — bez pocitů viny.
3
Sdílejte své pubertální vzpomínky. „Já jsem v pubertě taky…“ — dítě uvidí, že i vy jste se hledali. A že jste to přežili.
4
Nehaňte lidi kvůli váze nebo tělu — ani v televizi, ani na ulici. Dítě z toho odvozuje, co čeká samo sebe, až přibere.
5
Mluvte o sociálních sítích otevřeně. Ne „to je škodlivé, zakážu ti to“, ale „víš, jak fungují ty filtry? Pojď, ukážu ti to.“
Kdy vyhledat pomoc
Pokud chování dítěte zasahuje do jeho zdraví — přestává jíst, přejídá se jako reakce na stres, máte podezření na sebepoškozování nebo se uzavírá před celým světem — je čas přestat být hrdina a přijmout pomoc.
Existuje spousta organizací: linka psychické pomoci, rodičovská linka, linka důvěry — anonymní, 24 hodin, 7 dní v týdnu. A klíčové sdělení od Barbory Horské:
„To není vaše vina. Rodič dělá vše podle svého vědomí a svědomí. Reagujte v klidu, řešte to společně a vězte, že pomoc existuje.“Barbora Horská
Na pediatrii hrajeme hru Safe Space od organizace Neposeda, z.ú.
To jsem ještě nezažil. Hra, která vás rozmluví, ihned zvedne ze židle a ještě s vámi terapeutickou formou nacvičí, co je dobré říct a jak se zachovat.
Vyzkoušeli jsme ji s učitelkami na lůžkovém oddělení pediatrie Nemocnice Jablonec nad Nisou, p.o. a nejenže jsme ihned pochopili, jak se hraje, ale už za 10 minut jsme stáli a řadili se podle výšky, abychom neprohráli na líznutou kartu skupinový stres. Co teprve jakej výstup z komfortní zóny je skupinové objetí.
Ve 12 osobnostech si každý najde svou roli. Já samozřejmě zvolil optimistického komika, ale každá karta má i své Achillovy paty, což jsem záhy zjistil. Je to jak podle skutečnýho života.
Tohle patří na každou pediatrii, dětskou psychiatrii nebo zkrátka do jakéhokoliv kolektivu, který je potřeba rozproudit, rozhýbat a naučit spolu lépe komunikovat!
Rozhovor se Simonou Janekovou a Zuzanou Malou · Freeklub Pardubice · terénní sociální práce s dětmi a mládeží 6–26 let
Co dospívající v Česku skutečně berou
Látky, se kterými se dnešní teenageři setkávají nejčastěji, jsou mnohem dostupnější a na první pohled mnohem nejviditelnější.
Vapíčka a nikotinové sáčkySladké příchutě, žádný zápach, jde to kouřit kdekoliv — i ve škole v lavici. V sáčcích bývá vysoká dávka nikotinu, která vytváří silnou závislost velmi rychle.
HHC a deriváty marihuanyDostupné bonbony a gumičky s nepředvídatelným obsahem látky. Účinky nastupují pomalu, trvají až 8 hodin a mohou vyvolat intenzivní úzkosti nebo halucinace.
KratomTropická rostlina propagovaná jako přírodní stimulant pro sport. Ve vyšších dávkách tlumí, vytváří fyzickou závislost podobnou opiátům a odvykání je velmi obtížné.
Léky na předpisSpolužáci si mezi sebou sdílejí léky na ADHD, úzkosti nebo na spaní — kombinují je s alkoholem. Medikace nastavená pro někoho jiného může mít nepředvídatelné účinky.
„Legislativa mluví nějak, realita je trochu odlišná. Naše cílová skupina nemá problém se k těmto látkám dostat — ať si je kupují sami, nebo jim je kupují starší kamarádi, popřípadě rodiče.“Simona Janeková, sociální pracovnice, Freeklub Pardubice
Experimentování ještě neznamená závislost
Tohle je asi nejdůležitější věta celého článku. Obě pracovnice z Freeklubu otevřeně říkají, že experimentování v určité fázi života prostě patří k dospívání. Drtivá většina dětí z naprosto běžných, fungujících rodin si něco zkusí — a dál funguje normálně.
Problém nastává tehdy, kdy se z experimentování stane pravidelné užívání, kdy látka začne zasahovat do školy, vztahů nebo zdraví, nebo kdy dítě sahá po drogách jako po způsobu, jak zvládnout psychickou bolest.
„Naši klienti jsou naprosto z běžných fungujících rodin. Víme celkem s jistotou, že oni fungovat dál jako běžně budou — je to opravdu jen nějaká fáze experimentování.“Simona Janeková
Signály, které stojí za pozornost
Červené oči, smích z ničeho nebo kyselý pot samy o sobě nic neznamenají — mohou mít desítky jiných příčin. Pozorujte delší dobu a hledejte kombinaci více signálů najednou.
NA CO SI DÁT POZOR
Náhlá změna chování — agresivita nebo naopak uzavření
Zhoršení prospěchu ve škole bez zjevného důvodu
Změna okruhu kamarádů, tajnůstkářství
Neobvyklý zápal smíchu nebo velký hlad po jídle
Kyselý pot, zápach prstů nebo vlasů
Rapidní úbytek nebo přírůstek váhy
Zarudlé oči, pomalá řeč, nezájem o okolí
Kožní problémy — ekzémy bez jasné alergie (možný kratom)
A ještě jednou: jeden příznak = nepanikaříte. Dívka s červenýma očima mohla brečet kvůli rozchodu. Teprve kombinace více věcí přetrvávající déle než pár týdnů je signálem k otevřenému rozhovoru.
Zjistili jste to. Co teď?
První reakcí většiny rodičů je výbuch. A to je podle Simony v pořádku — jen ne přímo před dítětem. Nejdřív si to vydýchejte mimo. Pak teprve mluvte.
CO ROZHOVOR ZABIJE — A CO HO OTEVŘE
Nezabíjejte rozhovor výslechem: „Kde jsi to vzal? Kdo ti to dal? Kolikrát?“ Dítě se uzavře.
Zkuste místo toho mluvit o sobě: „Já jsem teď zmatený, vůbec tomu nerozumím. Nevěděl jsem, že něco takového prožíváš.“
A pak se ptejte s upřímným zájmem: „Proč ti to přijde dobré? Trápí tě něco? Co pro tebe můžu udělat?“
5 věcí, které jako rodič opravdu můžete udělat
1
Nekřičte hned. Vydýchejte se v soukromí, pak teprve mluvte s dítětem. Výbuch v afektu vztah nezlepší.
2
Mluvte o sobě, ne o dítěti. „Já mám strach“ funguje lépe než „ty jsi zklamal.“ Dítě se pak necítí jako obviněný.
3
Ptejte se na důvody, ne na fakta. „Proč ti to pomáhá?“ otevírá dveře. „Kde jsi to vzal?“ je výslech.
4
Nebudujte vztah teprve v krizi. Dítě, se kterým roky nekomunikujete, se vám najednou nesvěří. Komunikace se buduje průběžně.
5
Pokud nechce mluvit s vámi, dejte mu alternativu. Třídní učitel, výchovný poradce, organizace jako Freeklub — důležité je, aby mělo dítě někoho dospělého, komu věří.
Kde hledat pomoc, když to nezvládáte sami
Nemusíte to řešit sami. A není to selhání, když pomoc přijmete. Existují konkrétní místa, kam se obrátit:
Sociální pracovníci v Safe space (po celé České Republice) — anonymní, zdarma, bez ohlašovací povinnosti. Rodičovská linka, linka psychické pomoci — anonymní, 24 hodin denně. A pokud dítě nechce mluvit přímo, zkuste mu poslat odkaz na podcast nebo článek, kde se v tématu možná pozná.
„Nebuďte hrdinové. Vezměte to jako rodinný problém a řešte ho jako rodina. Pomoc existuje — a není ostuda ji využít.“Zuzana Malá, sociální pracovnice, Freeklub Pardubice
Celý rozhovor si poslechněte v podcastu Je moje dítě normální?
Podcast „Je moje dítě normální?“ najdete na všech podcastových platformách.
Co dospívající v Česku skutečně berou
Látky, se kterými se dnešní teenageři setkávají nejčastěji, jsou mnohem dostupnější a na první pohled mnohem nejviditelnější.
Vapíčka a nikotinové sáčkySladké příchutě, žádný zápach, jde to kouřit kdekoliv — i ve škole v lavici. V sáčcích bývá vysoká dávka nikotinu, která vytváří silnou závislost velmi rychle.
HHC a deriváty marihuanyDostupné bonbony a gumičky s nepředvídatelným obsahem látky. Účinky nastupují pomalu, trvají až 8 hodin a mohou vyvolat intenzivní úzkosti nebo halucinace.
KratomTropická rostlina propagovaná jako přírodní stimulant pro sport. Ve vyšších dávkách tlumí, vytváří fyzickou závislost podobnou opiátům a odvykání je velmi obtížné.
Léky na předpisSpolužáci si mezi sebou sdílejí léky na ADHD, úzkosti nebo na spaní — kombinují je s alkoholem. Medikace nastavená pro někoho jiného může mít nepředvídatelné účinky.
„Legislativa mluví nějak, realita je trochu odlišná. Naše cílová skupina nemá problém se k těmto látkám dostat — ať si je kupují sami, nebo jim je kupují starší kamarádi, popřípadě rodiče.“Simona Janeková, sociální pracovnice, Freeklub Pardubice
Experimentování ještě neznamená závislost
Tohle je asi nejdůležitější věta celého článku. Obě pracovnice z Freeklubu otevřeně říkají, že experimentování v určité fázi života prostě patří k dospívání. Drtivá většina dětí z naprosto běžných, fungujících rodin si něco zkusí — a dál funguje normálně.
Problém nastává tehdy, kdy se z experimentování stane pravidelné užívání, kdy látka začne zasahovat do školy, vztahů nebo zdraví, nebo kdy dítě sahá po drogách jako po způsobu, jak zvládnout psychickou bolest.
„Naši klienti jsou naprosto z běžných fungujících rodin. Víme celkem s jistotou, že oni fungovat dál jako běžně budou — je to opravdu jen nějaká fáze experimentování.“Simona Janeková
Signály, které stojí za pozornost
Červené oči, smích z ničeho nebo kyselý pot samy o sobě nic neznamenají — mohou mít desítky jiných příčin. Pozorujte delší dobu a hledejte kombinaci více signálů najednou.
NA CO SI DÁT POZOR
Náhlá změna chování — agresivita nebo naopak uzavření
Zhoršení prospěchu ve škole bez zjevného důvodu
Změna okruhu kamarádů, tajnůstkářství
Neobvyklý zápal smíchu nebo velký hlad po jídle
Kyselý pot, zápach prstů nebo vlasů
Rapidní úbytek nebo přírůstek váhy
Zarudlé oči, pomalá řeč, nezájem o okolí
Kožní problémy — ekzémy bez jasné alergie (možný kratom)
A ještě jednou: jeden příznak = nepanikaříte. Dívka s červenýma očima mohla brečet kvůli rozchodu. Teprve kombinace více věcí přetrvávající déle než pár týdnů je signálem k otevřenému rozhovoru.
Zjistili jste to. Co teď?
První reakcí většiny rodičů je výbuch. A to je podle Simony v pořádku — jen ne přímo před dítětem. Nejdřív si to vydýchejte mimo. Pak teprve mluvte.
CO ROZHOVOR ZABIJE — A CO HO OTEVŘE
Nezabíjejte rozhovor výslechem: „Kde jsi to vzal? Kdo ti to dal? Kolikrát?“ Dítě se uzavře.
Zkuste místo toho mluvit o sobě: „Já jsem teď zmatený, vůbec tomu nerozumím. Nevěděl jsem, že něco takového prožíváš.“
A pak se ptejte s upřímným zájmem: „Proč ti to přijde dobré? Trápí tě něco? Co pro tebe můžu udělat?“
5 věcí, které jako rodič opravdu můžete udělat
1
Nekřičte hned. Vydýchejte se v soukromí, pak teprve mluvte s dítětem. Výbuch v afektu vztah nezlepší.
2
Mluvte o sobě, ne o dítěti. „Já mám strach“ funguje lépe než „ty jsi zklamal.“ Dítě se pak necítí jako obviněný.
3
Ptejte se na důvody, ne na fakta. „Proč ti to pomáhá?“ otevírá dveře. „Kde jsi to vzal?“ je výslech.
4
Nebudujte vztah teprve v krizi. Dítě, se kterým roky nekomunikujete, se vám najednou nesvěří. Komunikace se buduje průběžně.
5
Pokud nechce mluvit s vámi, dejte mu alternativu. Třídní učitel, výchovný poradce, organizace jako Freeklub — důležité je, aby mělo dítě někoho dospělého, komu věří.
Kde hledat pomoc, když to nezvládáte sami
Nemusíte to řešit sami. A není to selhání, když pomoc přijmete. Existují konkrétní místa, kam se obrátit:
Sociální pracovníci v Safe space (po celé České Republice) — anonymní, zdarma, bez ohlašovací povinnosti. Rodičovská linka, linka psychické pomoci — anonymní, 24 hodin denně. A pokud dítě nechce mluvit přímo, zkuste mu poslat odkaz na podcast nebo článek, kde se v tématu možná pozná.
„Nebuďte hrdinové. Vezměte to jako rodinný problém a řešte ho jako rodina. Pomoc existuje — a není ostuda ji využít.“Zuzana Malá, sociální pracovnice, Freeklub Pardubice
Celý rozhovor si poslechněte v podcastu Je moje dítě normální?
…a slyšíme to také z odborných, politických i společenských směrů. Kdo v tom ale může pomoci hned, jsou sociální služby pro děti a dospívající, zejména nízkoprahová zařízení (NZDM). Právě ta jsou mladým lidem blízko, dostupná a dlouhodobě s nimi pracují v každodenním kontaktu. V novém čísle časopisu Sociální pracovník ukazujeme, že NZDM už dnes k prevenci duševního zdraví významně přispívají – jen tuto práci často nenazývají tímto pojmem.
Autorky: Zuzanna Zelenková Bedřichová, Ph.D. a Mgr. Zuzana Potočková na základě zkušeností s více než 20 NZDM redesignovanými na #safespace popisují prakticky a srozumitelně, jaké kompetence pracovníci potřebují – a často již mají, aby dokázali vědomě vytvářet bezpečný prostor, včas zachytit obtíže a posilovat duševní pohodu dětí a dospívajících.
Odborné kompetence můžeme popsat lidsky a srozumitelně
Text přináší inspiraci, oporu i pojmenování toho, co sociální služby v oblasti duševního zdraví už dávno dělají. Pojďme je využít a v celém komplexu péče o zdravý psychický i sociální vývoj dětí a mladých lidí patřičně zapojit.
Jsou dostupné ihned, zdarma a kdykoliv děti potřebují, a to na více než 200 místech v České republice. Hledejte zkratku NZDM nebo se inspirujte na stránkách https://sluzba-safespace.cz/.“
Koncept #safespace je součástí projektu: „Nic se nezmění, když se nic nezmění„. Spolufinancováno Evropskou unií. CZ.03.03.01/00/23_051/0004569.
Krize duševního zdraví dětí nezačíná diagnózou v ordinaci, ale ve chvíli, kdy dítě zůstává na své starosti samo. Čeští odborníci napříč obory se shodují, že pandemie dětských duševních potíží nezačne mizet, dokud jim nenabídneme bezpečné místo, kde si jich někdo včas všimne. Jak takový prostor vytvářet, ukázalo Fórum #safespace vol. 2.
10. listopadu proběhlo v pražském Zenworku odborné fórum pořádané organizací Neposeda, které propojilo sociální pracovníky, pedagogy, rodiče, lékaře i novináře. Tématem byla rostoucí psychická zátěž dětí a mladých lidí a potřeba dostupné, včasné a lidské podpory.
Hlavním spojovatelem Fóra byla role bezpečného prostoru (safe space) – místa, kam může dítě přijít samo, bez objednání, být přijato takové, jaké je, a mluvit o tom, co ho trápí.
Safe space funguje jako prevence, nikoli až jako reakce na krizi. Síť těchto míst dnes tvoří 15 organizací napříč republikou a navazuje na téměř 250 nízkoprahových služeb pro děti a mládež.
Vystupující upozornili mimo jiné na nutnost časného zachycení potíží, podpory komunikace v rodinách i školách, zavedení preventivních screeningů v ordinacích pediatrů a také na to, že právě sociální služby mohou zásadně přispět k zastavení epidemie dětských duševních obtíží – jsou dostupné okamžitě, zdarma a anonymně.
Záznam, prezentace a další materiály z Fóra zveřejňujeme zde.
+ Další důležité informace k fóru a projektu naleznete tady.
+ Síť safe space tady, a jak se připojit, přímo zde.
Máte pocit, že vaše práce má smysl, ale nikdo ji nevidí? Narážíte na stereotypy, předsudky nebo nedorozumění? A když už se snažíte komunikovat, cítíte se ztraceni v tom, co na sociální sítě (ne)patří?
V rámci projektu Nic se nezmění, když se nic nezmění pořádáme pro zapojené organizace různé workshopy – a právě teď připravujeme i praktický workshop o komunikaci.
Jeho cílem je podpořit služby v tom, jak o své práci mluvit navenek – srozumitelně, vizuálně silně a bez ztráty smyslu.
Mluvit jednoduše. Vidět jasně.
Zaměříme se na vizuální komunikaci a sociální sítě – tedy na to, co mladí lidé skutečně vnímají a co ovlivňuje jejich důvěru.
Důraz klademe na jednoduchost, přirozenost a autenticitu. Účastníci odchází s konkrétní inspirací, jak tvořit obsah, který dává smysl – a zároveň nese jasnou zprávu: Safe space není žádný kroužek. Je to místo podpory a prevence.
Společně se také zamýšlíme nad tím, proč sociální práce často není vidět, co ji v očích veřejnosti oslabuje a jak ji můžeme představit tak, aby zaujala – lidsky, stručně a bez obhajování.
Ptáme se:
Proč je těžké popsat, co vlastně děláme?
Co si lidé myslí, že děláme – a co ve skutečnosti děláme?
Jak můžeme ukázat konkrétní dopad na životy mladých?
Vidět a ocenit i ty, kdo pomáhají.
Safe space se kromě přímé podpory mladých lidí soustředí také na to, jak zviditelnit a posílit roli těch, kdo s nimi pracují – sociálních pracovníků a sociálních pracovnic.
Komunikační workshopy jsou jednou z cest, jak pomoci organizacím lépe mluvit o tom, co dělají – bez toho, aby museli „prodávat“ svůj obsah.
Neučíme marketing. Ukazujeme, jak ukázat smysl.
Společně tvoříme síť míst, která nejen pomáhají, ale i umí dát svou hodnotu najevo. A pokud se do této sítě chcete připojit i vy, přečtěte si náš další článek: Jak se stát safe space.
Tvořte s námi místa, kde duševní zdraví mladých dostává prostor včas.
Děti a dospívající dnes žijí ve světě, který je rychlý, náročný a plný tlaku. Zvládat školu, emoce, vztahy, výkon – a do toho sociální sítě, nejistota budoucnosti a často i napětí doma či osamělost.
Mnozí to zvládají. Ale často jen na oko. Za úsměvem nebo tichostí může být úzkost, únava nebo pocit, že „to nedávám“ – a nikdo to nevidí.
Právě proto existuje safe space
Místo prevence. Ne až krize. Ne diagnóza. Ale prostor, kde je v pořádku říct „mám toho dost“ a vědět, že tě někdo opravdu poslouchá a nejsi na to sám/a.
Safe space je srozumitelný a důvěryhodný rámec pro místa, která mladým lidem nabízejí reálnou prevenci duševního zdraví.
Je to označení pro služby, které:
nabízí bezpečný a přátelský prostor,
podporují mladé v náročných obdobích,
chytají signály dřív, než přerostou v problém,
pomáhají mladým poznat sebe, své emoce a hledat vlastní cestu,
pracují bez hodnocení, s respektem a s pochopením světa, ve kterém mladí žijí.
Proč se připojit?
Možná už dnes děláte přesně to, co mladí lidé potřebují – nasloucháte, jste pro ně přítomní, tvoříte prostor, kde můžou být sami sebou. Safe space vám pomůže to pojmenovat, posílit a propojit.Dáváme vám rámec, značku, podporu. Vy si zachováváte styl, autenticitu, vztahy.
Co by měl mít každý safe space (12 pilířů).
Základ, na kterém stavíme prevenci duševního zdraví dětí a dospívajících:
Bezpečný a dostupný prostor – bez objednání, zdarma, anonymně.
Zaměření na prevenci duševního zdraví – duševní zdraví jako téma, ne stigma.
Tým, který naslouchá a podporuje – bez rad, bez posuzování.
Srozumitelná komunikace a vizuální identita – online i offline mluvíme jazykem mladých.
Sdílení příběhů a hlas mladých – sdílíme jejich pohled na svět, nebereme jim ho.
Základní proškolení týmu – víme, o co nám jde, a jdeme do toho společně.
Komunitní ukotvení – jsme součástí místa, kde žijeme.
Prevence a včasná podpora – přichází dřív, než vznikne průšvih.
Podpora šitá na míru – žádné šablony, každý je jiný.
Provázanost a návaznost – když je třeba, víme, kam dál.
Prostor pro růst a tvoření – nejen mluvit, ale i tvořit, zkoušet, žít.
Péče o tým – protože kdo podporuje druhé, potřebuje sám stát pevně.
Proč prevence?
Protože mladí nepotřebují až zásah, když už je pozdě. Potřebují místo, kam můžou přijít dřív, než to přeroste přes hlavu. Potřebují slyšet, že to, co cítí, je normální. Že jsou normální a že v tom nejsou sami.
A právě tím je safe space výjimečný – tvoří z běžných míst místa s hlubokým přínosem.
Přidejte se:
Zapojení do sítě safe space není certifikát ani razítko. Je to postoj, že duševní zdraví dětí a dospívajících má hodnotu – a že s tím chceme a můžeme něco dělat.
Předáváme vám značku, nástroje a komunitu. Vy přidáváte své dovednosti, odbornost, nadšení, prostor a čas.
Staňte se safe space. Protože když to zachytíme včas, může to změnit celý příběh.
